THE CURE - Songs Of A Lost World
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Nice To Eat You Records jsou na domácí vydavatelské scéně novým, avšak velmi agilním prvkem. Katalogové, bondovské číslo tohoto titulu - NTEY 007, hovoří jasnou řečí. Šéfem labelu je frontman děčínských “bezmasitců“ FLESHLESS - Vláďa Prokoš. Zainteresovaným už je určitě jasné, v jakých žánrových intencích se bude ubírat hudba vydávaná na discích NTEY Records. Ano, nemýlíte se, je to většinou death metal a grindcore.
Typickými představiteli této scény jsou i ukrajinští borci z FLESHGORE. Kdybyste neslyšeli ani notičku z jejich nahrávky, název skládající se ze dvou snad nejpoužívanějších slov na gore-death metalové scéně, svítí nad slunce jasněji. Nevím, jestli to tak chlapíci původně zamýšleli, ale jako sebeironie s patřičnou dávkou nadhledu to funguje výborně. Vydání tohoto alba už od počátku provázely problémy. Kapelu, která si četnými vystoupeními po boku death metalových veličin, udělala v Evropě slušné jméno, si všimli i “lovci talentů“ z německých Metal Blast a nabídli ji smlouvu, avšak z důvodů finančních problémů vydavatele si skupina edici nahrávky na podzim 2003 zrealizovala na vlastní náklad (vyjma studia, které ještě Metal Blast zaplatili). Až letos pomocnou ruku podali výše zmínění Nice To Eat You a tak se debutní placce FLESHGORE dostává patřičné pozornosti.
Už promo leták hlásá, že se jedná o death metal amerického střihu s patřičným vlivem veličin jako SUFFOCATION a PYAEMIA. Myslím, že s tímto tvrzením se dá souhlasit. Sypací rychlé pasáže se střídají se středními tempy, přičemž tyto ve většině skladeb převažují. Nechybí sekané riffy a na koncertech tolik oblíbené houpačky. To vše s patřičně nesrozumitelným a zahuhlaným growlingem. V bookletu jsem o tom žádnou zmínku nenašel, ale tipnul bych si, že si vokální linka občas vypomůže i nějakým tím efektem. Je pochopitelné, že co do technických kvalit, výše zmíněným americkým spolkům koukají FLESHGORE na záda ještě z poměrně veliké vzdálenosti, ovšem na druhou stranu je s klidným svědomím mohu zařadit do kategorie s přívlastkem nadějní. Z nahrávky je totiž cítit jasná snaha na sobě pracovat a kýžený výsledek se určitě dostaví. Tím však nechci říct, že bychom měli co do činění jen s nedodělkem mladého učně, to v žádném případě ne. FLESHGORE už nyní dokazují, že umí stvořit kvalitní death metalové skladby nepostrádající tempo a spád. Vše je ještě umocněno velmi dobrým zvukem z berlínského studia Domino.
Pomineme-li totální neoriginalitu (ale koho z fandů stylu to trápí, že?), máme před sebou velmi silný příslib do budoucna. V každém případě však už nyní lze FLESHGORE doporučit, neboť s pořízením „Killing Absorption“ rozhodně neprohloupíte, za to vám ručím.
PS: Kapela se rovněž nevyhnula personálním rošádám a nyní již působí pouze jako trio. Její řady opustil vokalista Cannibal a namísto něj se za mikrofon postavil kytarista Igor.
Americký death metal po ukrajinsku aneb další kopírka na obzoru. V tomto případě, i přes zoufalou nepůvodnost, poměrně zdařilá.
6,5 / 10
1. Domain of Death
2. Devoured By Helminthes
3. Sky Funeral
4. Infernal Earth
5. Severe Pain
6. Interuterine Dilemms
7. Prepare To Die
8. The Plague
9. Vengeance Expactation
May God Strike Me Dead (demo) (2004)
Killing Absorption (2003)
Interuterine Dilemms (demo) (2002)
Vydáno: 2003
Vydavatel: Nice To Eat You Records
Stopáž: 31:19
Produkce: Tomas Harendt a FLESHGORE
Studio: Domino (Berlín)
Dobře se to poslouchá, velmi slušné
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.